Kdo to vajco sežere.....
Moje maminka, učitelka s aprobací matematika zeměpis, vyfasovala na malé škole i hudební výchovu a kreslení.
S hudební výchovou to bylo v pohodě, hrála na klavír i housle a měla i velmi dobré znalosti teoretické i krásně zpívala.
Horší to bylo s kreslením, i když výtvarně nadaná byla také, ale kreslit moc neuměla. Ale ona nemusela, kreslily přece děti...
Přiblížily se Velikonoce a tak bylo nasnadě, namalovat si vajíčka. Děti v 5.třídě Základní školy dostaly také za úkol donést si nějakou předlohu. Kraslice tvořené různými technikami se skvěly na školních lavicích.
Jak děti pracovaly, maminka obcházela lavice a prohlížela nejen práce dětí, ale i ty krásné kraslice. Jeden chlapec, říkejme mu Pepíček, však začal své malované vajíčko skovávat a nechtěl ho ukázat.
"Prosím tě, Pepíčku, ukaž mi to vajíčko, já se ráda podívám, všichni mají moc krásná vajíčka a kraslice."
Pepíček rudý až za ušima nechtěl poslechnout a vejce ukrýval za zády.
"Neboj se, já ti to vajíčko nesním!"
Pepíček musel ukázat co skovával za zády.
Na vajíčku byl kromě krásného ornamentu i umělecky ztvárněn nápis: "Kdo to vajco sežere, ten sa istě posere!"






Chi chi, to bylo určitě hodně dávno, dneska by se Pepíček nebál následků, že má neslušnou předlohu.