
Svou pracovní kariéru jsem zahájila hned po maturitě v roce 1974 na výpočetním středisku (VS) v národním podniku TESLA. Oddělení se tak sice honosně nazývalo, však náš podnik zatím disponoval jen tzv. přípravnou dat. Na speciálních mašinách zn. Soemtron se dle písemných podkladů připravovala data pro zpracování na počítači. Klávesnice Soemtronu se od dnešní lišila jen nepatrně, avšak místo písma stroj vysekával do papírových děrných štítků dírky. Každé písmenko mělo svůj číselný kód značený ve sloupci. Už je to dávno, ale mně se všechno zdá jak včera. Já jsem tedy usedla za děrovací stroj a učila se prstoklad. Dneska bych to tedy asi již nezvládla. O prstokladu na číselné klávesnici se mi ze začátku i zdálo. Prostě jsem psala i v noci a nevěřila, že to dokážu tak rychle, jak ostatní spolupracovnice, které si při rychlém kmitání prstů dokázaly ještě i povídat. Když jsem se to konečně také naučila, šla jsem na mateřskou dovolenou a pár let zůstala doma s dětmi. Tenkrát se jezdilo "počítat" do Rožnova nebo do Královopolských strojíren Brno.
Moderní sálové prostory s prosklenými přídavnými kancelářemi, klimatizace. Sálové pracovnice VS, to už byl někdo. Tak vysoko jsem sice nedosáhla, ale jako pracovnice vstupní a výstupní kontroly jsem měla na starosti sadu příkazových a datových štítků pro oddělení operačního plánu výroby. Mateřská dovolená s třetím dítkem a pak delší pobyt v domácnosti s postiženým synem mě od této vrcholně moderní techniky odloučila. Utopistické řeči, že se budou sály rušit a každý prý bude mít na stole malý počítač, jsem nebrala vážně. Stejně tak se dělaly vtipy na elektrický zubní kartáček apod. Po mém návratu do pracovního procesu už to tu bylo. Já jsem však byla mimo, na jiném pracovišti a počítače jsem pustila z hlavy. Vnímala jsem je jen jako fakt, že jsou.
A tak šel čas všedně dál. Dcera se vdala, starší syn oženil. To byla paráda. Téměř všechny svatební přípravy jsem vyřídila pevnou. Dcera i syn už byli v tu dobu odstěhovaní ve svém, měli mobily, já stále svou pevnou. Starší syn dokonce pořídil v nějaké akci mobil mým rodičům, když já ho nechtěla. Až jednou volal zeť, jestli nechci mobil za fakt výhodnou cenu. Tak jo no. Přivezl mi ho domů a já se znovu zamilovala. Brala jsem ten vynález i na WC, co kdyby někdo volal. :-)) Samozřejmě, že přišla doba, kdy mě to také přešlo a syn mi vyčítal, že mobilní telefon je od slova mobilní, tedy snadno přenosný s možností okamžitého použití a mě to vyzvání a já nikde. No jo no, nenosím opasek se sponou na mobil. Já ho nechávala v předsíni v kabelce a vůbec netušila, že po mně někdo touží. Konečně jsem se ho naučila používat účelně.
Jaký je asi účel mobilního telefonu?
No vždyť víte. Z mobilního telefonu se dá vedle dnes již kvalitního focení, přehrávání mp-trojek a mp-čtyřek, přenášení a uchovávání dat, surfování po internetu, psaní zpráv také telefonovat.
Njn Ale nyní následovalo to nejhorší. Posbírala jsem odvahu a šla navštívit svého syna, který se zatím stal PC maniakem a u počítače trávil všechen svůj volný čas a při každé návštěvě se chvástal fotkama a jinými výtvory, neboť on už měl digifoťák lepší kvality.Poprosila jsem ho, jestli by si do svého PC nenainstaloval můj mobil a že bych si jako u něho vytvořila složku na moje super fotky.(podotýkám, že syn nebydlí se mnou v mé domácnosti)
Nebudu popisovat synův debilní výraz, který provázel mou naprosto srozumitelnou a logickou prosbu. No kam mám teda dávat fotky, když nemám PC? Prej si ho mám koupit. Já? Počítač? Nepadá v úvahu, tomu já nerozumím a pak, kde bych na to vzala. Ale červíček hlodal až mi do hlavy vyhlodal díru a za tři dny jsme jeli pro stavebnici do Kravař. Měla jsem zrovna před dovolenou a syn shodou okolností také a tak jsem absolvovala 10 dní intenzivního kurzu. Syn mi nedovolil oddechu. Jakou radost jsem měla z těch maličkých fotek, které na maličkém monitoru (15) vypadaly velké. Chi chi. Kam tedy myslíte, že vrážím peníze?. No jako ženská přece do kadeřníka, kosmetiky, hadříků.......? Ostříhat se tedy občas jdu, ale to ostatní velmi sporadicky. Není to tak důležité. Důležitější byl lepší a pak ještě lepší foťák a větší operační paměť, Procesor, Internet, větší HDD,LCD monitor, multifunkční klávesnice, repráky, CD a DVD vypalovačky,fototiskárna a Flash Disk - super dárek k narozkám.....Všechno musí ladit do černa se stříbrnými prvky. Software také není žádná láce
To by mohlo stačit, ale nestačí. Pokrok nezastavíš. Mládež nás sice pomalu odepisuje, ale stát s námi počítá až do skonání, musíme se tedy snažit. Můj mobil umí telefonovat, filmy tam mám nějaké také............ V roce 2004 se ze mne stal PC MANIAK.......A BUDE TO HORŠÍ......





Moc jsi mne pobavila a přesně se vidím,
jaký to je lišák,to PC.Ráno vstanu a zapnu,přečtu Novinky a eventuelně maily,když mi příjde (mám velkou radost) a pak fofry poklidit a jak můžu sedím tady a hádej co dělám
Taky znám ty sálové počítače a na stole pak obrovskou bednu,do které jsem dávala adresy zrovna Jihomoravského kraje,který jsem měla nastarosti.To už nebyly děrné štítky..Ale vím,o čem píšeš.Měj se fajn Vě